Sen o lásce

Ještě jeden krok
A poznáš, kdo jsem...
Za maskami pro svět,
duše v prostoru ticha…
Bílý dáka zjevil se mi ve snu
A nebál se..

Mluvící hlava na nábřeží

Krásná je noc.
Společník podivných stvoření
a ticha.

Zahalená do tlustého kabátu
ani nevím proč,
toulám se městem..

Příběhy teď nevypráví lidé...

Řeka a její vlny
kamenné nábřeží,
spící domy.

Starý sloup,
zrezivělý a unavený..
A na něm rozšklebená hlava.
Cosi šeptá...

Sedím s nohama dolů,
světla pouličních lamp a jejich odlesk na hladině,
kamenný chlad.
Poslouchám ten vrzavý hlas...

Než se rozední,
ještě je čas...

Duchové lesní

Lesní stíny mě objaly.
Tančím v šeru a duchové se dívají,
pak se pomalu spouští ze svých útočišť, lehce padají
a tančí se mnou.

V celém tom víru nás nikdo nevidí, nikdo se neodváží.

Svoboda s větrem

Stojím vysoko.
Vítr mě šlehá do tváře,
a já...

Bojím se otevřít oči.
Cítím vůni výšky,
kovová lana, průčelí mostu,
záři ranního slunce…

Prsty mi tuhnou mrazem.

Peacock Night

I.Lost in Forest

Smell of a fire,
a blow of a peacock feather in my dream.
The conjurers danced in within the rain.
Invoking the gODS and threading the fibers.

Deep in the woods,
still not DECIDED..
Hiding in a little cache,
watching them, thinking
In SILENCE..

Veil of mist, a voice of calling
Lithe boy dancing with his beauty,
gypsy woman talking to an old tree,
covering her hands with rotten leaves...
Could I be one of them?



II.A journey to forest God

A young lad played his flute.
Dark skin with gaunt fingers.

I closed my eyes...

Closer to the forest god …


A glimpse of his abbys,
a beautifull remotion.
A moment of nakedness
for both of us.
Did you want me to come?

I dared to touch.
He wrapped me in the blanket of hoariness...
A kiss, sky above my head
Someone´s hands catching me
when I was falling…

III.Forbiden love

Smell of a fire,
a blow of a peacock feather in my dream.
The young lad played the flute

In his arms,
I thought
I wanted to run.

Black eyes...
He knew...
His lips were moving
and this is what he said....
Did you dream about flying over the mountains
I saw you eagle…

The conjurers left
and darkness prevailed the forest.
Empty paths gaped under the light of the moon..


No more need to have my name,
forgot about my home.
Deep in the woods
I found my place
Talking to the rain
wondering in the world of spirits
with my sweet flute swain...

poetry roses: Miako

poetry roses: Miako

Miako

Malá, s tváří panenky,
prochází po mostě Kaiko na předměstí.
V džínách a s kapucí.
Svítání se prodírá skrze smog.

Miako dnes hledá lásku….


II.
Černá limuzína a čas se zpomalí.
Na Rikihu čekají andělé smrti s postříbřenými
devítimilimetrovkami.


Schovat se v náručí špinavé řeky,
v lůně ticha …
Poslední dotek kovových lan,
mrazivá samota…
Vzdálené výstřely a tupá bolest kdesi v mase…


Rikihu padá,
voda jej přijímá a unáší.
Černí andělé s chtivou tváří…


Miako se dotýká těla bez vlády,
Ještě dýchá…
Voda omývá bílou květinu na břehu a dívka sní.
Svou prázdnotou probouzí oči neznámého…

Nebeská tanečnice

Nebeská tanečnice,
mohu se stát tebou?

Dýchat svobodu hor,
poslouchat noční déšť
a tančit s nezkrotnými duchy.

Pít vodu z řeky, hřát se ohněm...

Vítr bude můj milenec,
vplete se do mých vlasů.
Odnese mne daleko do země sněhu,
zpátky domů, kde budu Neznámou...

Blackout

Temnota se rozprostřela nad Tokiem.
Město bez světel,
dávno zapomenuté přání.

Vzduch nabitý neznámem a
s tancem mraků přichází vítr.

…Láska bez elektřiny…

Tam nahoře mě volá nebe
a kapky deště se divoce ženou k rozpraskanému betonu…

Svět mezi časy

Miako se ráda toulá.
Šedá monstra shlížejí,
až za hranice tváře.

Bez prostoru, který dusí…
do nitra,
kolem nehlučných vlaků
skrytými branami,
hledá, co je druhou duší.

V paprscích odpoledního slunce,
skelné oči hledí kamsi do dálky.
V tisících uhánějí davem zapomnění.

Miako se ohlédne,
kam nepatří.
S nataženými prsty dotýká se ticha…

Underground Dreaming

Pokroucené dráty,
spletité a zaprášené.
Ta nehybnost je ve mně
nebo v těch tvářích?
Uháníme šílenou rychlostí,
za umazanými skly to jiskří.
Další stanice, stále nehybnost.

Dunivé zvuky mísí se s čísi vůní.
Láska se probouzí v neznámu...

Jsi tam vzadu, ještě beze jména...
Potkáme se v tom tichu?

Tanečník noci

Noc zažehla svíce.
V lehkém vánku,
jemně ovívají,
s nádechem spánku…

V prázdné síni prostoru
zjeví se nejprve krásné,
v zelené roucho oděné,
bohyně tančící s vírem jako pavučina.

A za nimi nebeské divoženky,
s litou oddaností
v rouchu z kostí ,
třímají lebky se vzácným nektarem..

Vítr si zatím šeptá
se závěsy u starého domu
a vlasy spící Dawy vlní se na polštáři.

Ještě je ticho..
Vzduch voní tajemnem..
Stočené v tanci nehybnosti
čekají..
Stále ticho….jen slabé kroky a závan zvláštního hnutí

Bohyně se klaní
a dákiní se rozestoupily,
uprostřed síně září světlo.
Neviditelný malíř
zdobí zem krásnými obrazci.

Vše je pomalé když mysl sní…

Za oponou z jemného hedvábí
objeví se tanečník noci.
Tisíciruký a s krásnou tváří,
neslyšně kráčí do středu azurové mandaly.
A za ním pět z jeho družiny rozestoupí se kolem.

Dákiní předkládají oběti a chrastí lebkami.

Tanečník zklidní jejich planoucí srdce.
Jeho tisíc paží vzpíná se k nebi.
Bohyně hrají na bubínky
a rolničky na jejich kotnících jemně cinkají.
Tančí blíž a dál. Bohové přihlížejí.
Všechno se točí v divokém víru,
čas se zrychluje a tanečník upírá svůj pohled.

Noc chýlí se již k ránu.
Bohyně odtančily
a dákiní odebraly se na hostinu do říše duchů.
Tanečník dýchá do světla a jeho tělo se stává světlem.

Světlo září...
Jen malý okamžik a vše se opět noří do tmy.
Pán ticha se vrátil. Pohasly svíce a klid se rozhostil v síni.
Barvy navrátily se do štětců malíře.
Jen hedvábné závěsy šeptají do snů.

Až přijde svítání,
vše rozplyne se v kráse slunečního svitu.
V síni duše však tanečník stále přebývá…