Dívka a stromy

V tu chvíli se jen nadechla,
v záplavě barev,
mačkala žluté zlato v dlaních.

  

Větrný mlýn hrál si s blůzou…
Pohlédla k lesu,
a les se zachvěl,
když zachvátil ho příval stmívání.

Stromy bez zelenavých šatů,
natáhly stíny,
větve co stočily se do pařátů
a večerní vánek líný,
táhly ji k sobě.

Položila se…,
do prázdna odcházení,
do samoty a snění,
ke kořenům, co vzaly shora dech,

           na kameny, co studily ji na zádech…