Kde jsi miláčku?
Ty zpropadená konstrukce mé morbidní touhy.
To ve snu jsi se dotýkal mé hlavy
a tvoje vůně mě přiváděla k šílenství.
Tady však nemáš odvahu ani se ukázat.
A já se zmítám v pochybnostech,
snažíc se ubít se náhražkami.
Ale něco je silnější.
A po těch nekonečných blábolech,
se znovu postavím a vím,
že nesnesu nic jiného…
