pátek 20. srpna 2010

Hluchota


Rozhodl ses zavřít všechny dveře i okna,
Zrezivělé hřeby a skřípění dřeva…
Křik k tobě nikdy nedolehne
a bušení se vysmíváš.

V předstírané harmonii,
opájíš se odpoledními mraky.
Dotek minulosti
tě k smrti děsí…

Miláčku,
tvoje pevnost s jedním východem,
kostka v kostce.
Myslíš, že jsi obelstil realitu,
škoda jen, že se tolik mýlíš…

čtvrtek 19. srpna 2010

Otevřít se



V nádražní hale milióny hlasů.
Překřikují se, aby zakryli.

Přikrčení v rohu, zhrzení, s opálenými pahýly,
číhají na svou šanci.

Samota je šílená.
Zastavím se a dál už neutíkám,
není totiž kam…
Obrovská křídla v prostoru bez očí
najednou se tu jen tak vzala,
vyrůstají mi z lopatek,
tmavomodrá a dotýkají se střechy.


Otevřít se v náruči šelmy,
dychtivé oči hltají, chtěly by skočit.

Když se neotočím,
ticho mě zachrání…

středa 18. srpna 2010

Příběh/ A story


Zítra pozoruji sebe dnes.
Stojím tu bezstarostně, s rukama v kapsách.
S rozevlátými vlasy.

Ještě netuším…
Prostor plný možností, s nádechem objevuji nepoznané.

Ty vrásky na rukou čekají mě až za chvíli,
temnota v očích si pro mě ještě nepřišla.

Opájím se svobodou.
Nebe nade mnou je blankytné,
procházím po kolejích…

Někdy bych chtěla znát svůj příběh,
Ale ona říká ne…

Až se jednou ohlédnu,
Ztratím se v čase…

Podzimní


V padajícím listí,
v závoji podzimní mlhy
Čekám na rozcestí…
Vůně staré kamenné zdi a vůně tvých vlasů…
Je tu ticho, jen paprsky odpoledního slunce našly si k nám cestu.
Chci cítit tvé polibky na mé kůži,
Ještě chvíli nevidět tvou tvář…
Čas se tu propadá a vítr si hraje s myšlenkami…

úterý 17. srpna 2010

V šedé


Kam utíkáš?

Po betonové zástavbě kamsi.
Hledání je snad nesmyslné
a štěstí má nahořklou chuť panelových klecí.
....I HATE IT .....
Dívá se na mě pokřivená tvář
S očima, které křičí.

Kolem se batolí nemluvňata a matky s nákupními taškami.
Bankovní úřednice otevírá mříž, vsouvá klíč do železných dveří.
Je štiplavé ráno. Proudy šedých postav se ženou do podzemí...

pondělí 16. srpna 2010

City Sirene


The dark sky above her head
and thousands lights of a city under

In a moment of quiet waiting
With eyes full of freedom
she is crouching on a roof...

And when the train comes
she jumps....

Wired dreams in the air
smell of a burning steel as they rush into the tunnel,
Sounds of the drumming wheels...


Coveting for faster speed,
her hands are filled with electric sparks.


She has never enough
and when the city sleeps
she climbs on the highest skyscraper
with her knees over the edge
she knows she could fly...