čtvrtek 13. října 2016

Krásná


Krásná, vrátila jsi se
do pramenů řeky,
do proudů vody...

do šeptajících stromů,
když seběhla jsi kamenné schody...
do lesní krajiny.


Chyběla jsi nám,
Naiad
a do tvé duše stékaly slzy
Neslyšela jsi...

Cítíš zase tu vůni
tu, co vine se z neznáma
a temnou vodu v tůni?

Tanči a nestarej se, kdo se dívá,
tvé srdce chvění rozeznívá
a slova mizí tam, kde nikdy nemohla být....




neděle 1. června 2014

I used to sit

I used to sit in London,
on a skyscraper torn out of the Earthly.
Touching the clouds almost

without a name…

The wind and the uncertainty
filled me up so I could dream.

The calling was maybe reaching you…

And I wasn´t talking,
I wasn´t thinking.

I just wanted to feel so independent
so unconditioned,
I wanted to look on the world from the point of loneliness.


Maybe the day has finished
and I stayed through the night
Cause no one was looking for me…


But I hoped he would
when I sat in London…

              
              Like a girl of thousand stars….

úterý 18. března 2014

Květy nad městem

Skládají mi duši,
šeptá si Miako…
a nad ranním Tokiem
    se vznáší mlha.

Dívám se na ni,
a oni se dívají…
Vějíř plný květin.

Večer sedí a počítá záhyby.
Jsou nejspíš všechny.
Pravidelné, jemné.
Složené a klidné.
To je ona, sdělují si a zapisují kamsi data.
To jsem já, váhavě říká, a něco se vzpírá.

V noci nemůže spát…
Duše leží na nočním stolku.
Ráno se probudí a roztrhá ji, pomalu.
Je volná...

Její duše, uznale si sdělují, a přiřadí složce číslo 3013.
Moje duše… říká si,
když sedí nad městem s dlaněmi v trávě plné květů.

pátek 17. ledna 2014

Ještě nepadá…





Ještě nepadá,
            z nebe černý popel,
Jen dřevěné stavení ve větru na louce,
šumění dlouhé trávy,
a její smích…a smích té malé...

Samota a čekání,
strach a sny,
a chtění a strach,
Touha a dopolední slunce…
…………. a touha…. Nevíš?

Neřekla ta slova,
Ona je neslyší,
Šeptá to kdesi její duše…
Myslí, že krása nezná čas.

Počkej,
Neutíkej, když blíží se…
Obě se skloní.

A on je políbí…
A on je přiková….
Možná………
            Co kdyby  teď utekla? Co kdyby? 

pátek 27. prosince 2013

Láska jinak...


Neznám slunce,
kde jsi ho našel?

Tvoje rty jsou rozpraskané,
a sny plují na hvězdné nebe.

Oheň a síla instinktu,
nic nechybí.
Ošlehaná kůže. 


Jsem hluboko.
           Hluboko zazděná,
v šílené rychlosti
blikajících světel,
v ochromeném proudu nervových vláken.

Voda mě opustila,
její proudy…
             Musím je najít.

Jako bys vytrhl cosi z mých vnitřností,
                                                             nevím  teď jak dál.


neděle 15. prosince 2013

Černý brýle




Pozdní odpoledne…
                   Mám chuť...

Rozbít auto přede mnou,
slyšet sklo padat,
asi zpomaleně… a dlouho.
Barvy zapomnění. 

Slyšet zvuk piana
po tónech,
Padat vodu, hodně vody…



Černý brýle,
za kterýma nevidíš, a to nejen mý oči.
Žádný otázky a čas plyne.


Až bude večer, až bude noc...



Sisters





Tvůj parfém v noci na polštáři,
ostré rudé nehty.

       Někdy tě prostě nemůžu vystát…


V dešti zmizíš,
    někde v podzemí, 
dívám se do prázdnoty.


Včera jsme se minuly,

    seš tak cizí... 

  Vzpomínky odpluly
říkáš, že jsi JINÁ