Sedím za tebou a
koukám.
Na řeku tvou, její vlny a na druhým
břehu západ slunce.
Jak ubíhá se do neznáma,
snažím se vrazit do ticha,
aspoň malý trám.
Házím kameny,
na hladině se promění
v kruhy, co pak mizí...
Když si lehneš do trávy,
s rukama na uších,
tvoje zvláštní myšlenky vznášejí
se nad vodou..
Tráva voní ve větru,
asi přijde brzy noc.
Volá moje ruce, stejně jako tvoje
hlasy
Tak si lehnu k tobě,
rozprostřu si vlasy.
Pořád je tu to tvé ticho.
Já tu ještě chvíli budu,
pak se nechám uspávat tou řekou,
co nazýváš jen svou...
Žádné komentáře:
Okomentovat