Pár kamenů...

Jakoby pode mnou nic nebylo,

jen pár kamenů,

tak náhodně poházených...

Uprostřed neznámé krajiny

už nestojí,

tři domy

     a voda zmizela z pramenů.

Chtěla jsem tam jít,

tam přece patřím.

Zastavím se a hledám,

všechno, co tu možná někdy bylo,

je v tom asi osud...

Čekám a balancuju na té úzké zdi.

Akrobatka bez tyče, duše bez určení.

Kameny se ztrácí v mlze…

Vysoký strom, co přívolal si mraky,

ukryl se před mými zraky a hrál si na to, že tu není....