Ve vodě se vznáší moje slova.
A černé dlouhé vlasy
si tě připoutaly,
Ještě než Zemi pohltily stromy….
Možná jsi to nevěděl,
Ale v noci jsem se procházela
Mezi tmavými stíny…
A kořeny si dlouho šeptaly…
Ráno ve tvé náruči
s horkou kůží,
Objímá město tisíce kořenů
a nad mrakodrapy tyčí se koruna
Stromu.
Všichni křičí,
a já konečně dýchám.
Vítr je silný.
A teď ještě TY….
Žádné komentáře:
Okomentovat