Hluchota

Rozhodl ses zavřít všechny dveře i okna,
Zrezivělé hřeby a skřípění dřeva…
Křik k tobě nikdy nedolehne
a bušení se vysmíváš.

V předstírané harmonii,
opájíš se odpoledními mraky.
Dotek minulosti
tě k smrti děsí…

Miláčku,
tvoje pevnost s jedním východem,
kostka v kostce.
Myslíš, že jsi obelstil realitu,
škoda jen, že se tolik mýlíš…