úterý 10. března 2009
Miako
Malá, s tváří panenky,
prochází po mostě Kaiko na předměstí.
V džínách a s kapucí.
Svítání se prodírá skrze smog.
Miako dnes hledá lásku….
II.
Černá limuzína a čas se zpomalí.
Na Rikihu čekají andělé smrti s postříbřenými
devítimilimetrovkami.
Schovat se v náručí špinavé řeky,
v lůně ticha …
Poslední dotek kovových lan,
mrazivá samota…
Vzdálené výstřely a tupá bolest kdesi v mase…
Rikihu padá,
voda jej přijímá a unáší.
Černí andělé s chtivou tváří…
Miako se dotýká těla bez vlády,
Ještě dýchá…
Voda omývá bílou květinu na břehu a dívka sní.
Svou prázdnotou probouzí oči neznámého…
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Velmi citlivý a krásný text - báseň. Přeju ať tě dar psát takto neopouští. :-)
OdpovědětVymazatA děkuji za hezký zážitek z básně.
P.