Ještě nepadá,
z nebe černý popel,
Jen
dřevěné stavení ve větru na louce,
šumění
dlouhé trávy,
a její smích…a smích té malé...
Samota
a čekání,
strach
a sny,
a
chtění a strach,
Touha
a dopolední slunce…
………….
a touha…. Nevíš?
Neřekla ta slova,
Ona je
neslyší,
Šeptá
to kdesi její duše…
Myslí, že krása nezná čas.
Počkej,
Neutíkej,
když blíží se…
Obě se skloní.
Obě se skloní.
A on
je políbí…
A on je přiková….
A on je přiková….
Možná………
Co kdyby teď utekla? Co kdyby?
Žádné komentáře:
Okomentovat