Ještě nepadá,
            z nebe černý popel,
Jen
dřevěné stavení ve větru na louce,
šumění
dlouhé trávy,
a její smích…a smích té malé...
Samota
a čekání, 
strach
a sny, 
a
chtění a strach,
Touha
a dopolední slunce… 
………….
a touha…. Nevíš?
Neřekla ta slova,
Ona je
neslyší,
Šeptá
to kdesi její duše… 
Myslí, že krása nezná čas.
Počkej,
Neutíkej,
když blíží se… 
Obě se skloní.
Obě se skloní.
A on
je políbí…
A on je přiková….
A on je přiková….
Možná………
            Co kdyby  teď utekla? Co kdyby?  

