Láska jinak...

Neznám slunce,
kde jsi ho našel?

Tvoje rty jsou rozpraskané,
a sny plují na hvězdné nebe.
Oheň a síla instinktu,
nic nechybí.
Ošlehaná kůže. 

Jsem hluboko.
           Hluboko zazděná,
v šílené rychlosti
blikajících světel,
v ochromeném proudu nervových vláken.

Voda mě opustila,
její proudy…

             Musím je najít.

Jako bys vytrhl cosi z mých vnitřností,

                                                             nevím  teď jak dál.

Černý brýle

Pozdní odpoledne…

                   Mám chuť...

Rozbít auto přede mnou,
slyšet sklo padat,
asi zpomaleně… a dlouho.

Barvy zapomnění. 

Slyšet zvuk piana
po tónech,
Padat vodu, hodně vody…

Černý brýle,
za kterýma nevidíš, a to nejen mý oči.

Žádný otázky a čas plyne.

Až bude večer, až bude noc...

Sisters

Tvůj parfém v noci na polštáři,
ostré rudé nehty.
       Někdy tě prostě nemůžu vystát…

V dešti zmizíš,
    někde v podzemí, 
dívám se do prázdnoty.

Včera jsme se minuly,
    seš tak cizí... 

  Vzpomínky odpluly
říkáš, že jsi už JINÁ…

Černé dlouhé vlasy, stromy a vítr

Ve vodě se vznáší moje slova.

A černé dlouhé vlasy

si tě připoutaly,

Ještě než Zemi pohltily stromy….

Možná jsi to nevěděl,

Ale v noci jsem se procházela

Mezi tmavými stíny…

A kořeny si dlouho šeptaly…

Ráno ve tvé náruči

s horkou kůží,

Objímá město tisíce kořenů

a nad mrakodrapy tyčí se koruna

Stromu.

Všichni křičí,

a já konečně dýchám.

Vítr je silný.

A teď ještě TY….