Bláznivé
stromy mluví,
něco
šeptají.
Ty
zvuky nesou se do dálky.
a ona schází po cestě dolů.
Čekají...
Noc se slévá z kopců.
Ohlédne
se a je zas ticho…
Jejich větve znehybněly,
Jejich větve znehybněly,
zatáhly
svou oponu,
i
černé vrány posmutněly,
když dělají jako by nic.
V
domě zhaslo světlo.
Ta
divná slečna
ulehla…
V
kousku nekonečna
sní
si svůj sen.
Kolem
ní se teď rozpíná
modrošedé
hájemství.
Mlhavá
je cesta,
a
zrádná…
jako bažina,
když
kráčí pro své tajemství.